4. hodina
TRPASLÍK
- kategorizace MK - XX
- anglický název Gnome, Garden Gnome
POZOR PROSÍM – neplést si jeho vzhled s domácím skřítkem (House Elf) ani se skřetem (Goblin)
Výskyt: celé území severní Evropy, Střední Evropy a Severní Ameriky
Vzhled: Může dorůst až jednu stopu
Potrava: černovřes, mandragory, bylinky
Má dost velkou hlavu, neúměrně k tělu, která vypadá jako špinavý brambor a jeho nohy jsou kostnaté a tvrdé. Barva jeho těla je hnědá, až šedá, působí ušpiněným dojmem. Jeho zuby jsou ostré a mají pevný stisk.
Chování a jednání trpaslíka
Dělá v záhoncích a všeobecně na zahradě velký nepořádek, největší škody působí např. na mandragorách, které s oblibou ohryzává. Schovává se občas ve vysoké trávě a keříčcích, jinak ale dělá nory pod zemí. Když k němu jdete, většinou na vás zaútočí. Jeho inteligence ale není zas tak vysoká, protože jakmile se jich jdete zbavit, tak vylezou z nor a dívají se, jak jejich kolegové letí vzduchem.
Jak se trpaslíků zbavíme?
Chytneme jej za kotníky, zvedneme nad hlavu a prudce ho v širokých kruzích roztočíme. Točíte, dokud se mu nezamotá hlava, a když se tak stane, odhodíte ho co nejdál za plot. Hlava se mu musí točit proto, aby hned tak nenašel cestu ke své noře = hned tak se vám nevrátil na zahrádku a nedělal tam škody.
Někteří kouzelníci používají dlaždičouny a máte slyšet ty nadávky, od této metody se ale vzhledem k její brutálnosti upouští. Kouzelníkům a čarodějkám se totiž zdá dost brutální.
Trpaslík z pohledu mudlů
Dle Rona si ho mudlové představují jako „Malé Mikuláše s rybářským prutem“. Trpaslík má v mudlovské kultuře mnoho podob.
Říká se jim i Trpajzlíci či pidimužíci. Mudlové pro ně vymysleli další názvy, jako permoník, lilipután a skřítek – tady jde jasně vidět, jak jsou neinformovaní. Vědci jej označují za humanoida, jehož výška je v dospělosti velmi nízká.
Mudlové si je s oblibou dávají do svých zahrádek. Tito trpaslíci jsou sádrové odlitky a jsou velmi barevní
V mudlovském světě mají mnoho podob, přirozeně ne však tu správnou. Buďto jsou jen ozdobičky v zahrádce (kterou trpaslík většinou ničí), nebo jsou to mužíčci s krumpáčkem, kteří kutají v horách. U nás v Čechách se to považuje spíše za kýč, taková ozdoba.
Jistě si vzpomenete na trpaslíka Gimliho, který se neustále snažil trumfovat s elfem Legolasem. Tyto trpaslíky popsal pan Tolkien naštěstí nesprávně – jeden z mála mudlovských spisovatelů, který ví, jak trpaslík ve skutečnosti vypadá, v zájmu zachování tajemství jej ale záměrně popsal jako člověka, který je malého vzrůstu a dokáže velmi tvrdě bojovat, i když nemůže jezdit na koni.
Mudlové a jejich nevíra v trpaslíky
Trpaslíci jsou sice předmětem mnoha mudlovských pohádek, mudlové na ně však moc nevěří. Také tomu nasvědčují jistá fakta.
Bohužel, najdou se mezi námi i takoví, kteří jsou od malička postiženi malým vzrůstem, tzv. Nanismem – tito lidé jsou pak malého vzrůstu a bohužel se nedožijí vysokého věku, jsou ale většinou srdeční a snaží se užít života, co to jen jde. Jejich malý vzhled je kvůli nedostatečné produkci růstového hormonu. Takový člověk musí mít vše uzpůsobené k tomu, aby se mohl pohybovat v domácnosti a také např. oblečení je maličké. Většinou se schází s lidmi s podobným postižením. Opakem nanismu je Gigantismus, ale ten probereme, až budeme brát obry a jiné humanoidy
V mudlovské mytologii je spousta malých bytostí a také v jejich pověstech, mudlové si to však vysvětlují tak, že vznikly právě na základě lidí s nanismem.
Ještě existují národy, které si říkají Pygmejové. Resp. je to označení pro osoby, které mají malý vzrůst. Tyto národy jsou především v Africe, dále v Indonésii, na Filipínách a v Thajsku a Malajsii. Jejich členové nepřerostou ani v dospělosti výšku 150cm. Mezi nejznámější patří např. Aka. Jejich ostatky byly nalezeny i v Mikronésii na ostrově Palau a jsou staré 1000 – 3000 let a dají se považovat za předky Pygmejů.